PHOBIA - Get Up And Kill
I když se tento výtvor po zasunutí do přehrávače tváří, že má jen necelých 19 minut, jedná se o dílko veskrze plnohodnotné. Nejenže čítá 17 grindově prošpikovaných uchoprůplachů...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O kvalitě švédského zboží není třeba pochybovat. Sám jsem se stal uctívačem švédské oceli již kolem roku 1990, kdy hudební metalová srdce dobývali ENTOMBED...
S čerty nejsou žerty. Právě toto rčení mě zavedlo na takřka blackmetalový dýchánek, uspořádaný jeden den před všudypřítomným rejem všech rarachů, satanášu...
Poprvé od rekonstrukce královo-polského kulturního stánku se mi naskytla možnost prohlédnout si i jeho vnitřnosti. Je třeba město pochválit, že z této budovy udělalo moderní zařízení.
Potvora počasí už začalo nastavovat svoji drsnější tvář, a tak čekání na vstup do klubu Mír, posunuté na devatenáctou hodinu, kdy už měl koncert vlastně začít...
Pozváním legendárních IRON MAIDEN do České republiky dosáhla pořádající agentura Velryba vrcholného managerského kousku. Prakticky bez většího propagačního snažení v krátké době dokázala vyprodat do posledního místečka zlínský zimní stadion.
Po nedávné živé prezentaci Sušické MORTIFILIE v okrese Domažlice, zareagoval na mou recenzi manager František Březina s cílem přesvědčit mou osobu o hudebních kvalitách jeho souboru a zaslal mi výše uvedené demo.
Po dlouhém období půstu se konečně v západočeském pohraničním teritoriu mohl každý příznivec holdující smrtelného odnoži metalu vydat do jistě svazáckými silami vybudovaného kulturního sálu v malé vísce Starec u Kdyně.
Při psaní seznamu kapel, které se zúčastnily úterního dýchánku v prověřeném Black psu jsem si uvědomil, že Vás budu vlastně mystifikovat. Vzhledem ke školním povinnostem jsem bohužel dorazil do místa konání se značným zpožděním.
Na první samostatné a delší turné srdcem Evropy odrazili ze sluncem zalitého Španělska čtyři krev milující mládenci, doplněni o svůdnou patoložku Anu (HAEMORRHAGE).
V sestavě okleštěné o původně avizované headlinery INCANTATION se stali tahounem turné jejich kontinentální kolegové VILE. V našich luzích a hájích nepříliš známá kalifornská smečka mající na kontě druhé album „Stench of the Deceased“ nazývá svůj styl jako Hyper torturing Blast US brutal death metal.
Snad jen hodně starým rodičům mohlo být nejasné, kam to jejich dítko vlastně jde, když jim radostným hlasem oznamovalo „v neděli vyrážim na Napalm ...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.